Bylinka stévie sladká – její pěstování a historie

Stevia-paraquai

Bylinka stévie sladká – její pěstování a historie

Stévie sladká neboli také „cukrová tráva“ je bíle kvetoucí rostlina, jejíž domovinou jsou tropické a subtropické pralesy Jižní a Střední Ameriky. Je známá pro svou sladkou chuť a také pro pozitivní účinky na naše zdraví. Využívá se proto i jako alternativní „necukerné“ sladidlo.

Tato nízkoenergetická a zdraví prospěšná alternativa k cukru i k dalším přírodním sladidlům byla pro své pozitivní účinky využívána již domorodými kmeny na území dnešní Brazílie a v Paraguayi. Zde se používala především na slazení maté – typického jihoamerického nápoje připravovaného z lístků cesmíny paraguayské. K jejím zdravotním účinkům se přihlíželo také v lidovém léčitelství, jelikož dokázala pomoci od celé řady onemocnění.

Pěstování stévie sladké

Stévie sladká ve volné přírodě dorůstá do výšky až 100 cm. Pokud si ji ale budete chtít vypěstovat doma v květináči, takhle vysoká vám pravděpodobně nevyroste. Obzvlášť pokud budete rostlinku pravidelně zastřihávat.

Má drobné zelené lísky, které jsou na ní právě tím nejsladším. Pokud si ji budete pěstovat doma, může vám růst i jako trvalka, jelikož je schopná přezimovat při teplotách od 5 do 10 stupňů Celsia. Stačí ji tedy vsadit do květináče a na zimu uklidit do chladnější místnosti. Můžete ji ale pěstovat jenom jako letničku a vždy na konci léta sklidit bohatou úrodu a zjara si pořídit novou sazenici. Z jedné rostliny získáte až půl kilogramu sušených lístků ročně. Dá se používat také jako čerstvá.

Stévie vyžaduje průměrnou zálivku, ani v zimě by její substrát neměl zcela proschnout. Nejlépe se jí bude dařit na balkoně nebo na jiném slunném místě. Není náročná na teplo, optimální teploty pro její pěstování dosahují kolem 25 stupňů Celsia.

Vysoká sladivost

Proč je stévie tak moc sladká? Obsahuje tzv. glykosidy, konkrétně steviosid a rebaudiosid. Nemá sice žádnou energetickou hodnotu, ale zato dosahuje až 300x větší sladivosti než cukr. Oba tyto glykosidy jsou tepelně stabilní a stévie se tak může používat jak v teplé, tak i ve studené kuchyni. Mimoto má celou škálu pozitivních účinků. Takže zařadit ji do svého jídelníčku se vám vyplatí hned z několika důvodů.

Historie stévie

Historie stévie tedy sahá až k domorodým jihoamerickým kmenům. Co se týká moderní doby, významným se stal rok 1931, kdy francouzští chemici byli schopni izolovat steviol-glykosidy, které způsobují právě její sladivost a které jsou až 300x sladší než běžná suchralóza. Také zjistili, že extrahované látky jsou tepelně stálé, nemění své pH a nekvasí. Od této doby se začala stévie používat pro výrobu alternativních sladidel.

V Japonsku se stévie pěstuje již od roku 1971 a každoročně se sklízí tisíce tun jejích suchých listů. Japonsko tak patří celosvětově mezi největší producenty této rostliny. Dále se s ní můžete setkat také v USA, Korei a u nás v Evropě patří k největším producentům Německo.

V Evropské unii nebylo používání stévie do roku 2011 schválené, takže se o ní do té doby nikdo příliš nezajímal. Za poslední roky ale zaznamenala významné změny. Lidé se zajímají nejen o přírodní sladidla s jejím obsahem, ale také si chtějí rostlinku sami vypěstovat. Kromě formy Steviolinu je tak dostupná třeba i jako sušená.

Bohužel spolu s ní zažívají svůj velký boom i další umělá sladidla, která ne vždy mají pozitivní účinky na náš organismus. U některých z nich bylo později prokázáno, že jsou karcinogenní. Od počátku 70. let 20. století má však stévie až 40 % podíl na japonském trhu s umělými sladidly.